Zasláno od camillodne 31.12.2010 17:20:00 (7929 otevření)
Jako hlavní cíl letošní sezóny byl vybrán traverz Mont Blancu. S ohledem na zavřenou chatu na italské straně (rekonstrukce) jsme zvolili asi nejobvyklejší trasu z Aguille Midi via 3 Monts a dolů normálkou přes Gouter.
Na celou akci jsme si vyhradili čas od pátku do neděle (tj.10 dnů) s následujícím scénářem v případě, že nám vše ideálně vyjde:
- Sobota – příjezd do Walliských Alp – Saas Grund, výjezd lanovkou na Kreuzboden a následný výstup nad Weissmieshuette - Neděle – aklimatizační výstup na Lagginhorn - Pondělí – sestup do údolí, přejezd do Chamonix - Úterý – výjezd lanovkou na Aguille Midi, nocleh na Refuge des Cosmiques - Středa – výstup na Mont Blanc a sestup do Chamonix - Čtvrtek – odjezd domů
Počasí není bůhvíjak úžasné, ale náš plán překvapivě vychází, a tak v úterý odpoledne stojíme na stanici lanovky v Chamonix, majíce za sebou úspěšně výstup na Lagginhorn, prožitek s bouřkou v horách v neděli večer a propršené pondělí.
Lanovka je plná především Japonských turistů, které překvapivě neodradily snímky z webcamery na Aguille du Midi, kde není skoro nic vidět, ale i horolezců, což nám dává naději, že pozitivní předpověď na následující den je snad pravdivá.
Na Aguille du Midi chvíli pokoukáme a pak se jdeme ohřát do místní restaurace, přičemž se stáváme cenným objektem pro Japonské turisty, kteří si nás za mohutných projevů nadšení fotí. Asi po hodině a půl se rozhodujeme vyrazit na chatu Cosmique a tak hledáme ve spleti tunelů východ z komplexu. To se po menším hledání daří a tak vylézáme z ledové jeskyně a vydáváme se po poměrně delikátním hřebínku na ledovec směr chata.
Ledová jeskyně u východu
Aguille du Midi
Pohodovým tempem nám cesta trvá asi 45 minut. Na chatě nás sympatický chatař ubytovává a zároveň nás ještě utvrdí v tom, že počasí má být další den dobré, stopa prý není našláplá, ale stejným směrem se chystá dostatek lidí, takže nebude problém. Dále nás utvrzuje v rozhodnutí vstávat v jednu ráno na snídani, nikoliv později. Tábořiště pod chatou
Chata mě dost překvapuje, i přesto, že z fotek vypadá poněkud zvláštně, je to jedna z nejlepších chat, které jsem měl možnost navštívit – je dost moderní a zároveň má sympatický personál. Jedním z největších překvapení byla tekoucí voda na toaletách.
Pitná voda
Okolo osmé večerní se ukládáme k spánku společně s dalšími asi 30 spolunocležníky. Následuje spíše převalování se než spaní. V jednu ráno nás vysvobozuje budík a celý pokoj se vydává na snídani. Nikam nespěcháme, a tak z chaty vylézáme okolo 2 hodiny ranní. Při nasazovaní levé mačky si všímám, že mi chybí matička u předních hrotů. V tu chvíli mi projíždí hlavou dost zoufalé myšlenky, že je to všechno v pr... Nechápu, jak je to možné, když jsem si je doma ještě kontroloval, jelikož Raveltiky tím jsou pověstné. Po chvilkovém hledání matičky u vstupu do chaty, vyrážím za chatařem. Ten říká jenom „dont worry everything will be ok“ a začíná vytahovat nejrůznější zbytky po různých opravách na chatě a asi po 10 minutách nachází tu pravou matičku. Mám Ježiška v srpnu! Děkuju snad desetkrát.
Ve 2.15 vyrážíme od chaty. Sníh je příjemně přimrzlý a před námi už se vine svahem Taculu světelný had. Během půl hodiny docházíme ocas hada a připojujeme se. Je příjemně mrazivo, čisté nebe a pod námi září Chamonix. Okolo 3.15 dorážíme k zajímavému místu s odtrhovou trhlinou přes níž vede žebřík.
Žebřík přes trhlinu
Nad trhlinou pak postupně začíná být terén strmější a nám se daří předběhnout skupinku Angličanů, kteří působí nejistým dojmem a celkem nás brzdí. Postupně dorážíme k ohromným sérakům jež se obcházejí vpravo a dále pak ke sněhovému hřebenu, který vede k vrcholu Taculu.Trochu nepříjemně zde pofukuje. Před námi se začíná vynořovat had směřující k Col du Maudit a my postupně začínáme traverzovat svah tak, abychom se dostali do stěny Mauditu. Tady se začíná svah postupně čím dál tím více naklápět a je zde celkem nepříjemný sypký sníh.
Začíná pomalu svítat a my dorážíme ke klíčovému místu cesty, odtrhové trhlině a pořádnému ledem pokrytému stoupáku asi 70 výškových metrů pod Col du Maudit. Přes odtrh je možno se dostat na třech místech, přičemž zde jsou i natažená fixní lana. Tvoří se tady zácpa a my zároveň spekulujeme, kterou variantu zkusit. Nejprve zkoušíme tu nejvíce vpravo, ale tady vůbec nedrží šrouby, tak zkoušíme prostřední. Tady je kvalita ledu lepší, ale zase jsou první tři metry skoro kolmé. Nakonec tato varianta vítězí. Bohužel led ani tady není přiliš dobrý, takže pořádně zavrtaný byl jen první a druhý šroub. Zhruba v půlce úseku k sedlu jsou skalky, na nichž jsou ukotvená fixní lana, plus erární smyce a hlavně pořádná tlačenice na štandu.
Skalky se štandem
První část lezení pod Col du Maudit
Dál se musí přelézt pár metrů po skalkách a pak už zase sněhovo ledovým svahem až nahoru do sedla. Zdolání asi 70 výškových metrů nám díky zácpě na nástupu, štandu a volbě varianty zabralo okolo hodiny a půl, kdy jsme totálně promrzli. Po vylezení do sedla Col du Maudit se moc dlouho nezastavujeme, protože je nám celkem zima a v rámci rozehřívání se vyrážíme směrem Col du Brenva (4303m), kam dorážíme okolo čtvrt na osm.
Col du Brenva (4303m) vpravo vrchol Mont Blancu
Tato pasáž nebyla nikterak náročnou, pouze na pár místech bylo nutné trochu více zpozornět. Dáváme tam menší pauzu, a kocháme se výhledem na Mur de la Cote (4485 m) a závěrečný stoupáček k Blancu. Plni optimismu, že nejhorší máme za sebou, vyrážíme dál a ještě netušíme, že závěrečných 500 výškových metrů nás celkem potrápí. Pod vrcholkem Mur de la Cote se trochu více zvedá svah a zároveň s tím začíná nepříjemně foukat vítr, díky kterému je stopa i přes poměrně rušný provoz zavátá. Chvílemi si připadáme, jak na polární expedici – viz. video - doporučuji pustit se zvukem.
Naše tempo postupně opadává, vrchol se odmítá přibližovat a zároveň už vidíme Bossonský hřeben, kudy povede naše další cesta. Dáváme proto pauzu, kdy příjde vhod čaj s hroznovým cukrem. I tak snad každých 30 kroků stojíme a vydýcháváme. Je to už jenom tupá dřína, bez technických obtíží.
Pohled zpět na Mont Maudit a Mont Blanc du Tacul
Okolo 9.30 konečně dorážíme na vrchol. S ohledem na vítr a s vědomím, že nás čeká ještě pěkný kus cesty se zdržíme pouze chvilku a asi po 10 minutách pádíme směrem Refuge de Gouter.
Na vrcholu Mont Blancu
Sestup Bossonským hřebenem
Na hřebínku potkáváme nekonečný špalír valící se po normálce. Těsně před jedenáctou dorážíme k Valotce 4362m, kde si dáváme první dnešní pauzu, u které si i sedneme.
Po chvíli opět vyrážíme dál a když pominu znatelnou únavu, tak přes Dome du Gouter bez nejmenších obtíží, míříme na chatu Gouter (3817m).
Bagr těsně nad chatou
Tam přicházíme chvíli po půl jedné a rozhodujeme se pro pořádnou pauzu, abychom se dali trochu do pořádku před dalším sestupem. Na přeplněné chatě se nám po chvíli podaří ulovit místa v jídelně a dáváme si nějaké dobroty z místní kuchyně. Zároveň se dozvídáme, že se nám trochu prodlouží tůra, protože Tramway du Mont Blanc nedojíždí až na konečnou Nid d'Aigle (2 362 m), ale jenom do předposlední stanice Mont-Lachat.(2115m). Po hodinovém odpočinku se cítíme jako znovuzrozeni, a tak se rozhodujeme pro pokračování v sestupu. V zasněžené stěně je celkem rušno a to oběma směry, i přes nepříliš dobrou předpověď počasí.
Sestup stěnou Gouteru
Obávaný Gran kuloár překonáváme celkem bez problémů. Překvapivá kamenná lavina přišla v místech, kde se nastupuje na ledovec u chaty Tête-Rousse. Mezi skupinkou před námi to pěkně prosvištělo, naštěstí bez následků. Mačky sundáváme až u konce ledovce pod Tete Rousse, i když v nižších partiích by to asi šlo i bez nich. Dále už nás čeká pouze úmorný sestup k vláčku, umocněný závěrečnou pasáží po železničním náspu mezi konečnou Nid d'Aigle a stanicí Mont-Lachat. Tam dorážíme asi v 16.45 tj. po více než 14 hodinovém putování.
Obtížnost trasy: V různé literatuře se pohybuje mezi III/PD+ až AD- v závislosti na podmínkách v klíčovém místě - výstupu do sedla Col du Maudit. Je potřeba nastoupat cca 1500 m nahoru a 2900 m dolů.
Čas: 6-8 hodin výstup, sestup "normálkou" 4-5 hodin.
Doporučená literatura: Mont Blanc - Klasické sněhové, ledovcové a kombinované tůry - vydavatel Junior.
Hochtouren Westalpen - 88 Fels- und Eistouren zwischen Tödi und Grand Combin - vydavatel Bergverlag Rother.
MHD v Chamonix je zdarma – stačí si v campu či jinde vyžádát kartu s opravňující k cestování po městě
Ubytování na chatě Refuge des Cosmiques je vhodné zarezervovat minimálně týden dopředu, spíše však týdny 2.
Ubytování na chatě Refuge du Goûter lze zarezervovat dost obtížně, nejlépe tak měsíc dopředu. Pouze pokud je špatné počasí, či někdo náhodou odřekne, máte šanci.
Jako hlavní cíl letošní sezóny byl vybrán traverz Mont Blancu. S ohledem na zavřenou chatu na italské straně (rekonstrukce) jsme zvolili asi nejobvyklejší trasu z Aguille Midi via 3 Monts a dolů normálkou přes Gouter.
