Každoroční obrovský počet mrtvol na Mt. Blancu si vysvětluju tím, že dohukaní turisti s sebou tahají neuvěřitelný věci, ledovcový šrouby, skoby, kladiva, lékárničky o rozměrech nočního stolku a kdovíco ješte. Uprostřed hory už jsou tak vyflusnutí, že asi radši skočí dobrovolně dolů než by svůj náklad soumarovali výše.

Výška
Intenzita problémů s výškou (tedy bolení a motání hlavy, nevolnost až zvracení, ztráta výkonnosti) je dosti individuální. Obecně platí, že víc trpí svalouši - dobře jim tak - protože potřebují více kyslíku, ale ani my vychrtlíci nejsme zcela ušetřeni. I ty nejvyšší hory v Alpách LZE vyjít úplně bez aklimatizace, ale v tom případě je JISTÝ, že výšku pocítíte. Když jsem neaklimatizovaný, začínám pomalu cítit výšku asi od 3000 m. Pomáhá mi jedině hodně tekutin (hodně je aspoň 0,3 litru naráz a za chvíli další dávka). Varuju před spaním bez aklimatizace nad 4000 m. Pokaždý jsem se modlil, aby už bylo ráno . Většinou ale stačí jedna noc a druhý den mám na dalších 1000 výškových metrů klid.

Jídlo a pití
Při výškových potížích a únavě se se železnou pravidelností dostavuje nechutenství (Alf na Matterhornu). I v takovém stavu do sebe musíte dostat energii. Určitě se vám nepovede pozřít krajíc chleba bez blivance, naopak banán, med, čokoláda, sýr, salám, kondenzovaný mlíko, cukr se dají protlačit i přes sevřené vyschlé hrdlo.
Pití je vždy můj největší problém. Je ho potřeba hóóódně a na zádech je sakra těžký. Většinou se ráno nažbluňkám po vrch a s sebou beru litr vody s vědomím, že to bude málo. Je lepší čistá voda - líp zažene žízeň, anebo sladkej sirup - dodá energii? Těžko říct. Alkohol vůbec nedoporučuju.


Chaty
Chaty jsou po Alpách rozesety docela hustě. Za nocleh se platí cca 25-30 ChF se slevou pro členy alpského klubu (český horolezecký průkaz často funguje také), za polopenzi (večeře + snídaně), která je samozřejmě nepovinná, dalších asi 30ChF. Blbý je, že na chatách často není tekoucí voda. V létě nějakou stružku z ledovce snad najdete, v zimě ale někdy nezbývá, než si vodu za dalších 6-8 ChF za PETku koupit. V některých chatách nechávají hosty zadarmo nabrat vodu z rozpuštěného sněhu, ale ne vždy. Chaty bývají v létě dost narvané a je potřeba tam předem zavolat a rezervovat místa. Telefonní čísla jsou zden (klikněte na Hütten).


Stanování
V Alpách si v podstatě každý může chodit kam chce a dělat co se mu zlíbí. Přespání ve stanu je naprosto bez problémů, jenom je zakázáno stanovat někde dlouhodobě (např. trávit třítýdenní dovolenou s celou rodinou ve stanu u Schwarzsee). Jen zcela výjimečně na některých nejexponovanějších místech si situace vynutila nějaké regulační opatření, např. zákaz přespávání na Solveyce na Matterhornu. Jinak ale můžete vychutnávat svobodu nerušenou žádným kondomem přírody. Řada našinců to ovšem trochu přehání, postaví si stan na zápraží horské chaty, kam se chodí ohřát, používat kadibudku atd. ale nic nekoupí - to by chatař musel bejt svatej, aby se nenaštval.


Vybavení
Před výstupem je třeba pečlivě promyslet, co si s sebou vzít. Podle mne je stejná chyba nemít něco důležitého jako tahat s sebou voloviny. Každej džaul se počítá. Každoroční obrovský počet mrtvol na Mt. Blancu si vysvětluju tím, že dohukaní turisti s sebou tahají neuvěřitelný věci, ledovcový šrouby, skoby, kladiva, lékárničky o rozměrech nočního stolku a kdovíco ješte. Uprostřed hory už jsou tak vyflusnutí, že asi radši skočí dobrovolně dolů než by svůj náklad soumarovali výše. Na větší hory každopádně potřebujete dobré boty a oblečení. Nepodceňujte slunce, je to nepřítel (kšiltovka, brejle, krém). Na vrcholu bude fučet a bude kosa (svetr, teplá čepka? rukavice? šátek přes pusu?). Ideální je, pokud máte taky stan do kterýho neprší (proklínám výrobce Gemmy), spacák kterej hřeje (proklínám opeřence co se jim žmolkuje peří), vařič kterej hoří (proklínám výrobce Bleuetů) a čelovku, která svítí (proklínám všechny čelovkáře do jednoho).

Včasný odchod
Kdy vyrazit k vrcholu? Čím dřív tím líp. Včasný odchod má tyto výhody :
- časová rezerva na jištění, vyvalování na vrcholu a na "kdyby něco"
- sníh je ráno zmrzlý, což má množství výhod : laviny nebo séraky nepadají, můstky přes trhliny drží. Bohužel při návratu už asi bude všecko povolený, bacha ! Člověk se taky neboří. Už jenom kvůli tomu se vyplatí vstát dřív. Stejně jako nenosím zbytečný dekagramy, nejsem ani ochotnej dobrovolně prošlapávat stopu, jmenuju se Kruml a ne Samson!
- oblačnosti obvykle přibývá během dne, máte tedy větší šanci mít rozhled z vršku a menší na zpopelnění bleskem.
- horští vůdci a zkušení horalé, kteří na rozdíl od vás znají cestu, chodí taky brzo. Než vám utečou, okoukáte aspoň kousek trasy.

Brzdění cepínem
Skvělá věc. Dá se ubrzdit i překvapivě strmý svah. Nechte si to od někoho ukázat, slovní popis není ono. Dělá se to takhle. Na nebezpečném úseku máte cepín vždycky v "pohotovostní poloze", tj. v pravé ruce s poutkem utaženým kolem zápěstí. Při pádu pravá dlaň chytí hlavu cepínu za lopatku (ostrá lopatka si žádá rukavice), levá ruka lapí spodní část cepínu, otočíme se na břicho a nalehneme na cepín hrudí, jeho špička se zarývá do ledu (lopatka se nám zarývá do ruky nebo do hrudníku, někomu do zubů, ale na to nedbáme). Ruce si nenecháme vytáhnout do vzpažení. Bacha na špičky nohou! Máte na nich mačky a když je zapíchnete v rychlostí do svahu, začnete metat salta dozadu jedna radost. Nohy teda raději ohnutý v kolenou a roztažený od sebe. Nejlíp se to trénuje pochopitelně při nečekaných pádech. Jestli budete s kamarádem brzdným začátečníkem na strmém sněhovém svahu s dobrým dojezdem, sražte ho nečekaně dolů! Udělá mu to moc dobře.
Jeden kamarád přecházel zledovatělý Grand Couloir cestou z Mont Blanku. Cítil se jako dobyvatel a před kuloárem se převlíkl do trenek, trička a sbalil si všechny ostatní nepotřebné věci do batohu. Uprostřed kuloáru uklouzl a frčel po zledovatělém tobogánu směr skalní práh. Flotila jeho andělů strážných jistě všechny z vás, co to tam znáte, velmi překvapila, když ho asi po 70 metrech s nejvyšším vypětím zastavila. Čili to přežil, i když bez trička, bez trenek a bez kůže, s cepínem vzorně upevněným na batohu.

"Pochybné rady" byly převzaty z webu Tomáše Krumla, za což mu díky!

Druhý díl naleznete zde