Finsteraarhorn je krásná pyramida, nejvyšší z Bernských Alp, je vysoká 4273m.n.m. Jeho severní stěna vysoká 1200m patří mezi nejtěžší v Alpách.
Přechod ledových plání s výstupy na některé vrcholy Bernských Alp jsme podnikly v polovině června v tomto složení: Franta a jeho syn Fanda, Ondra Martínek (Marťas), Hynek, Vašek a já. Mimochodem Hynek i Marťas byli poprvé v horách, jeden z nich tu málem zůstal, ale o tom až později!
Sraz jsme měli na Grimselpassu v pátek v poledne. Já jsem jel autem protože jsem se ještě zastavil na několik dní u Pepíka, ostatní přijeli se zájezdem s dalšími asi patnácti nadšenci. Nabalili jsme si věci, seznámili jsme se a vyrazili směr Oberaargletcher. První odpoledne jsme došli až pod ledovec, kde jsme na sněhu postavili stany. Bohužel jsme si všimli obrovského balvanu velkého jako osobní auto asi 100 m na svahu nad stany, jak tam drží jen silou vůle, až když bylo vše postaveno. Posouvat stany se nám už nechtělo, tak jsme jen doufali, že tam ten kámen ještě jednu noc vydrží.
Tak se taky stalo a my jsme asi v 7 hod. vyrazili směrem na Oberaarjoch. Ledovec byl krásně zachumelený letošním sněhem, trhliny byly sotva znatelné a my jsme se ani nenavazovali. Začala hra „na čechy“, jak jsem tento hazard později nazval. Češi totiž velice často machrují a neradi se na ledovci navazují, asi si myslí, že jsou stále v Krkonoších. Kvůli navazování jsme měli už první den několik debat. Já jsme byl většinou pro, ale ostatním se moc nechtělo, snad jen Vašek měl v tomhle ještě rozum. Asi za 3 hodiny výstupu z výšky 2400 do 3000 jsme se dopotáceli pod váhou 30ti kilových batohů k chatě. U chaty jsme si vyslechli proslov paní správcové o bezpečnosti na ledovci, ta poslední trhlina, kterou jsme překračovali, je hluboká 60m. Žádná sranda, alespoň se semnou příště navážou! Krátce jsme pojedli a nalehko jsme „vyběhli“ po hřebenu na Oberaarhorn 3637 m.n.m.
Úžasná pyramida Finsteraarhornu
Výstup byl jednoduchý, nejdříve jedničková skála a potom firn asi 30-40°, a trval nám od chaty něco přes hodinu. Počasí i viditelnost byly skvělé, směrem na jih se nám naskytl kouzelný pohled na zasněžené Walliské Alpy, jako na dlani jsme měli Matterhorn, Dom a překrásný Weisshorn, po kterém toužím snad nejvíce z celých Alp. Směrem na západ nás svou mohutností ohromil Finsteraarhorn, na který jsme chtěli v následujících dnech také vylézt. Krásný pohled byl i zpět směrem na Grimsel.
Dlouho jsme se tam nezdržovali a pádili jsme k chatě. U chaty bylo vyčerpávající horko, sluníčko pálilo a nebylo se kam schovat. Pojedli jsme a vyrazili jsme dále po ledovém platu směr Finsteraarhornhuette nejkratší cestou. Už jsme se ale navázali, alespoň já s Vaškem a Hynkem. Do dvou hodin jsme byli v jochu mezi Finsteraarhornem a Finsteraarrothornem odkud jeme pokračovali dlouhým kuloárem prutkým asi 45-50° v rozbředlém sněhu s almarama na zádech. Žádná sranda, nikdo naštěstí neujel, měl by dole sice dobrý dojezd, ale hučel by dolů asi pěkně rychle. Potom následoval ještě úmorný asi hodinový sestup dolů na ledovec ca. 2800m.n.m., kde jsme konečně zakotvili. Došli jsme tam asi v 19hod. a já jsme byl se silami pěkně na dně. Měl jsem asi ještě slabší úpal, nemohl jsem jíst, klepal jsem se jako osika a bylo mi na zvracení. Naštěstí jsem v sobě aspirin s paralenem (dost hloupá kombinace, ale funkční) udržel a za 2 hodiny jsem byl jako rybička, dokonce jsem se ještě najedl. Ten večer jsem se pohádal s Vencou, kvůli tempu, kvůli lanu, prostě kvůli kravinám, potom jsem toho litoval, bylo mi blbě a byl jsem protivnej.
Ráno jsme vyrazili dost pozdě, až v 9hod., po roztrhaném ledovci na Finsteraarhorn. Asi půl hodiny nám to trvalo k chatě a od chaty ještě asi 4,5h. Nejdříve se šlo sněhovým žlabem, potom po ledovci, přes skalní žebro a dále znovu po ledovci do sedla ve výšce 4000m.n.m. Ledovec byl dost roztrhán, ale trhliny byly krásně zasněžené, bylo ještě umrzlo a tak jsme se opět nenavazovali, já chtěl, hra na Čechy pokračovala (mimochodem cestou zpět Franta zapadl po pás do trhliny, nenavázán).
Do sedla jsme došli asi v 13hod. Už od rána se honily mraky, ale bouřkové se objevili až nyní. Směrem na jih a taky na severo-západ. Vítr je hnal směrem od východu, takže se dalo s největší pravděpodobností předpokládat, že nás bouřka mine. Přesto po prvním zahřmění se Frantové spolu s Vencou a Hynkem otočili a upalovali dolů. Franta už bouřku na hoře zažil, na Matterhornu a nemá na to dobré vzpomínky, tak se mu nedivím. Jelikož ten vrcholový hřeben nebyl dlouhý, ca.1hod. a bylo tam ještě několik dalších lidí, kteří se pomalu vraceli z vrcholu, usoudili jsme s Marťasem, že se případně stihneme zavčasu vrátit a vyrazili jsme po mixovém hřebenu na vrchol, kterého jsme dosáhli asi v 14:30.
Byli jsme na něm sami, šťastni. Finsteraarhorn je krásná pyramida, nejvyšší z Bernských Alp, je vysoká 4273m.n.m.. Jeho severní stěna vysoká 1200m patří mezi nejtěžší v Alpách. Vystoupit na tuto horu jsem zatoužil již před dvěmi lety, když jsem obdržel od Pepíka krásný panoramatický kalendář Švýcarských Alp, od té doby to byl můj sen, a nyní jsem cítil její vrchol pod nohama, doposud moje nejvyšší hora, překrásná, hrdá. Díky. Sestup do tábora nám trval něco přes 3 hodiny. Vyčerpaní a naplnění nezapomenutelnými zážitky jsme vařili a jedli, cestu jsme popsali kolegům, kteří se na to chystali druhý den znovu. Ten den jsme nic nedělali, jen jsme sušili navlhlé věci u stanu a nabírali síly na další den, dole s námi zůstal i Hynek, který si potřeboval odpočinout.
